• RS WordPress

    Tento web používa redakční systém WordPress. Tento systém můžete zdarma stáhnout zde.

Tréninkový deník: Memoriál Zdeňka Katolického 2012

F. Štrach a Gryson Mi-Ji

foto: Adéla Richterová, zdroj: www.iprk.cz

A je to tu, další pokračování tréninkového deníku. I když s několikaměsíční prodlevou, ale chronologicky navazuji na zápisky poslední – z taktického cvičení USAR v Ostravě. Bohužel zklamu všechny, kteří házejí svému čtyřnohému „záchranáři“ míček a zajímali by je další informace z oblasti výcviku, jelikož dnes jsem se rozepsal o naší účasti na Memoriálu Zdeňka Katolického (dále jen „memoriál“).
Memoriál je soutěž specifická tím, že vedle místa a data konání se často mění i samotná forma závodu. Pamatuji si třeba na ročník „mezinárodní“, kdy byla k účasti pozvána i skupina slovenských psovodů z nejmenované „špeciálnej hyper super“ záchranné organizace. Kolegové ze Slovenska nás tehdy zastínili hlavně záchranářskými výšivkami, nápisy a polepy, které měli nejen na všech součástech svého oděvu, ale i na svých soukromých vozidlech v počtu v našich krajích nevídaném.

Paradoxní tečkou za touto československou družbou byly emaily, které dorazily ze Slovenska krátce po zveřejnění fotogalerie. Jiná, nebo stejná (kdo ví?) slovenská organizace se v nich dožadovala vymazání všech fotografií zachycujících „špeciálne“ logo, neb na základě nějakých slovenských žabomyších válek prý neměli dotyční psovodi právo toto „špeciálne“ označení užívat. Když jsme na tyto požadavky nereflektovali, došlo v další korespondenci snad i na pohrůžku popravy historickým způsobem za použití symbolu ze slovenského státního znaku.

foto: Filip Štrach, zdroj: www.iprk.cz

V roce letošním na letní členské schůzi padl návrh, že se memoriál již nebude konat dle zk. řádu IRO, ale že se bude skládat z „nočního speciálu“ vyhledání v sutinách, z „denního speciálu“ vyhledání v přírodním terénu. Přičemž hodnocení výkonů bude pouze na základě počtu nalezených osob a k tomu potřebného času. I já jsem patřil k těm, kteří zvedli pro návrh ruku, a poměrem všichni proti jednomu bylo toto schváleno. Těšil jsem se hlavně na to, že se Gryson pěkně proběhne a zaštěká si na nové lidi, aniž bychom se museli jakkoliv zaobírat přípravou na disciplíny poslušnosti a dovednosti.

Když později vyšlo cvičení USAR termínově tak, že končilo v pátek dopoledne v Ostravě a memoriál začínal v pátek večer v Suché Lozi (tj. taky na Moravě), zdálo se mi spojit obě akce jako výborný nápad. Jak už to s kynologickými akcemi bývá, čím více se taková akce blíží, tím se snižuje původní nadšení z doby odesílání přihlášky. Nakonec lenost nezvítězila a my se s Grysonem vypravili posílit startovní pole v kategorii „B“ – pro pokročilé.

Byl tedy pátek večer a já se ještě špinavý od ostravského bláta a v polospánku (naštěstí v roli spolujezdce) dostavil do kempu Zbrojovák v Suché Lozi. Jak bylo zřejmé už z interní části webu brigády, většina startovního pole se tísnila v kategorii „A“ – pro začátečníky, kde si to o pohárky rozdali v podstatě všichni, od nových čekatelů se štěňaty až po ostřílené psovody s dospělými psy. My jsme krátce po setmění vyrazili změřit síly s dalšími třemi závodníky z kategorie „B“ – pro pokročilé na skládku sutin v obci Vlčnov. Rozhodčím pro náš noční i denní speciál byl Milan Oliva, což jsem vcelku vítal, neb Milan se výcviků ZBK JMK na Moravě účastní skoro tak sporadicky jako já, a o jeho nestrannosti jsem tak neměl pochyby.

Všech 6 figurantů bylo v haldách různorodých sutin umístěno v podstatě volně, speciál byl tedy postavený hlavně na samostatnosti psa (psovod mohl stát jen před sutinou) a svoji roli hrálo zejména samostatné označení nalezených osob v místech, kde psovod neměl se psem vizuální kontakt a nemohl psu dopomoci obvyklým divadlem „no, tak, kde ho máš… ukaž mi ho“ apod. Práci psa ztěžovala i přítomnost již „označených“ figurantů na sutině.

Gryson všechny osoby našel i označil hlasitým štěkotem před koncem limitu. Jistě bych si dokázal představit i lepší výsledný čas, ale „koukatelná“ jeho práce vcelku byla a mile mě překvapilo, že byl stále plně motivovaný do práce a nijak neklesala intenzita samotného značení osob – přesto, že v posledních dnech na cvičení v Ostravě z žádného figuranta odměna „nevypadla“.

foto: Adéla Richterová, zdroj: www.iprk.cz

Paralelně s naším pocením se ve Vlčnově probíhalo v kempu soupeření v kategorii „A“. Začátečníci svoje síly měřili při vyhledání tří osob. Skladba úkrytů (jedna osoba byla umístěna na střeše budovy, další pod poklopem kanálu a pach třetí osoby byl k označení nejlépe u komína z podzemního sklepa) byla hustým sítem schopností nastupujících psů, zejména v kontrastu s umístěním figurantů v kategorii „B“. Na druhou stranu s ohledem na obsazenost „začátečnické“ kategorie těžko hledat jinou možnost, jak výsledky psů trochu rozhodit.

Zbytek páteční noci patřil posezení mezi chatkami, kde se nejvíce diskutovalo, jak už tomu na záchranářských závodech bývá, kdo našel kolik osob, kde a jak mu je pes značil. Moje kulturní vsuvka v pozdější fázi večírku, kdy jsem se snažil na číselné stupnici 1 až 5 (jako ve škole) obodovat všechny přítomné kynology, se ukázala jako nedobrý nápad. Všem případným následovatelům v této zábavě vřele doporučuji, aby svoje drahé polovičky ohodnotili vždy známkou 1 (v žádném případě ne 1 s mínusem) a všechny ostatní přítomné ženy ohodnotili nejlépe známkou 3.

Sobotní část memoriálu začínala hned po ránu. Vstávání a výběru vhodného záchranářského převleku jsem se věnoval s patřičnou profesionální rozvážností, ale podařilo se mi dorazit na startovní bod včas. Avšak rozhodčí ani pořadatel tam nebyli, což mě utvrdilo v tom, že chodit všude pozdě často člověku ušetří čekání. Po pár minutách se rozhodčí objevil a já zakrátko mohl už dosti akce chtivého Grysona vypustit do přilehlého pásu křovin. Průběh našeho nasazení se skládal v podstatě ze dvou fází. V první asi 10ti minutové jsme našli tři ze čtyř figurantů. V druhé fázi do konce 30ti minutového limitu, jsme se jen prodírali křovím ve snaze nalézt figuranta posledního, což se nám nepodařilo, stejně jako ostatním startujícím. Nezbývalo, než ze sebe v kampu sundat propocený oděv „Záchranář II“ (tj. vrstva nomexu + vrstva goretexu = sakra hodně rychle zpocený záchranář), dát si sprchu a sledovat průběžné výsledky v kategorii začátečníků.

foto: Adéla Richterová, zdroj: www.iprk.cz

Začátečníky v denní části čekal vcelku nezákeřný terén v lese, avšak na tomto speciálu se podepsal nedostatek figurantů i nezkušenost s úskalími zvoleného systému hodnocení, kdy někteří závodníci nejdříve představovali figuranty a následně vyráželi sami závodit.

Po chutném obědě ve výborné Nivnické restauraci Savary, mě i Grysona naplno skolil spánkový deficit z předchozích několika dnů a k odpolednímu vyhlášení výsledků jsme se doslova prospali. Nakonec jsme si domů odváželi pohár za Nejlepší plochu a za 3. místo v celkovém pořadí. V sobotu večer se na místě konala také výroční členská schůze, ale jistě platí, že svěřovat služební tajemství brigády nelze ani do deníku, natož to deníku internetového!

V kategorii: Treninkový deník psovoda

Dotazy a komentáře