IPRK.cz – Blog

V pondělí jsme v rámci Letního záchranářského tábora IPRK vyrazili na sutiny, konkrétně na sutinový trenažér ZBK Vysočina, který je nedaleko Pelhřimova a čert ví proč se mu říká „Peklo“. A aby Gryson z tábora také něco měl, vzal jsem ho s sebou s myšlenkou malého tréninku hlavně pro jeho radost.

Samotný sutinový trenažér je tvořen rozlehlým statkem, který je ve stavu jako některé nemovitosti, o které před rokem 89 „pečoval“ socialistický lid a následně byly vráceny původním majitelům. Převážně se tedy jedná o stojící budovy v desolátním stavu, na několika místech se zřícenou střechou a stropy. Část budov je navíc podsklepená. Na místě se dá najít několik postavených úkrytů, většinou spodních. Další, lehčí úkryty, zejména boční, lze libovolně vytvářet z dostupného materiálu zakrytím různých výklenků ve zdech.

Při potřebě pachově náročných a na druhou stranu smysluplných úkrytů lze využít několik menších otvorů ve zdech způsobem „na jedné straně zdi figurant, na druhé straně hledající pes“ nebo lze některé ze spodních úkrytů důkladně zaházet a zamaskovat vším, co člověk najde v okolí. Díky tomu, že většina budov i schodišť je zatím zachována, není na místě nouze ani o množství výškových úkrytů.

Těmto podmínkám odpovídal i Grysonův trénink. Jedna z účastnic byla ponechána v úkrytu za hromadou prken, kde byla ukryta pro účastníky tábora, a Gryson musel její pach značit malou dírou u země ve vedlejší místnosti (tedy přes zeď, bez vizuálního kontaktu s figurantkou).

Aby byla tato situace zajímavější, hned za rohem, kde je několik menších místností (podle přítomnosti rozbité mísy šlo patrně dříve o WC), jsem další účastnici zakryl deskou v bočním úkrytu vytvořeném z jedné z těchto místností. Tento na pohled v celku obyčejný úkryt však ve skutečnosti zase tak „easy“ není, neb průvan v těchto místnostech táhne z budovy směrem ven, takže i méně zakrytého figuranta může pes snadno přeběhnout, jelikož nemá šanci dostat se k většímu množství jeho pachu.

Třetí účastnice byla na nijak složité výšce nad starým schodištěm; navíc pokud se pes při dohledávání pachu podíval vzhůru, mohl si polohu figuranta i vizuálně ověřit.

Grysonova práce odpovídala více méně mému očekávání… po několika proběhnutích kolem „díry ve zdi“ a uzavřeného „WC“ vyštěkal nejdříve figurantku za zdí a po poradování se s míčkem, který jsem mu k díře sám podstrčil, začal dohledávat druhou figurantku na „WC“. Poté, co se nosem ujistil, že je skutečně za deskou zakrývající vstup do místnosti, po svém způsobu zarazil hlavu mezi desku a zárubně, čímž desku odsunul a následně začal intenzivně značit. Po pochvale v podobě míčku, opět z mojí ruky, neb „probourání se do úkrytu“ nebylo původně v plánu, už na Grysona čekala jen „výška“, kterou vyřešil bez problémů a po předem domluveném delším vyštěkání (cca 40–50x) obdržel přímo od figurantky poslední míček, se kterým se radoval po celou cestu k autu.

Toliko tedy k pondělnímu příjemnému potrénování v pelhřimovských sutinách.

V kategorii: Treninkový deník psovoda