Absolventka kurzu první pomoci prakticky IPRK zachraňovala v praxi
Vždy nás potěší, když se nám některý z absolventů kurzů IPRK ozve se zprávou o tom, jak v reálném životě poskytoval první pomoc. V případě souhlasu dotyčného pak uveřejňujeme tyto zprávy i zde na webu. Právě schopnost a ochota poskytnout první pomoc v reálné situaci je to, co považujeme za největší přidanou hodnotu našich kurzů první pomoci prakticky, oproti převážně teoretickým školením vedeným zpoza stolu.
Ahoj,
vím, že na kurzech vždycky říkáte, že obvykle se s tím účastníci setkají do 14 dnů po absolvování. Já jsem si na svoje zachraňování musela počkat 8 měsíců. :)
Dneska jsem šla na Hlavní nádraží za kamarádkou a na zemi u laviček ležel chlap (podle vzhledu bezdomovec). Už se začínal zvedat, okolo něj několik dalších lidí, tak jsem si říkala v pohodě, zase se zvedne. Nicméně jsem se stejně zastavila a chvilku pozorovala, jestli se teda s jejich dopomocí zvedne. Zkusil to sám, nešlo to, zase si lehnul a pak jsem si všimla loužičky krve u jeho hlavy. Hned mi naskočilo všechno, co jsem si kdy zkusila a naučila na kurzech.
:D První, co vytahuji: rukavice (normálně s sebou nosím i lékárničku – a to skoro vždycky a všude – teď zrovna jsem měla malou tašku, takže lékárnička zůstala doma – rukavice ale doma nenechávám nikdy) a opatrně pomáhám si sednout.
Chlap zjevně opilý, vedle něj se válí víno. Kontroluji ránu na hlavě – skoro to ani nekrvácelo, ale tak 5 cm to mělo. Tahám mobil, mačkám tlačítko appky Záchranka. A nic. Nespojí se.
Naštěstí se vedle mě objevuje slečna, která tedy volá sanitku. Pán nechce sedět na zemi, tak ho s pomocí jeho kolegů přesouváme na lavičku a čekáme na záchranku. Modré rukavice u všech spouští asociace na zdravotníka, takže dostanu min 5 dotazů, jestli jsem doktorka – takže ano, můžu potvrdit, že rukavice opravdu v ostatních vyvolají pocit profesionality. :D.
Po cca 15 minutách tedy přijíždí záchranka, ještě je nutno je trochu navigovat, čehož se ujímá přítomná slečna a „kolega“ zraněného. Ještě zaslechnu, jak záchranář říká pánovi, že má štěstí, že se o něj staraly dvě mladé slečny a ubírám se směr schůzka s kamarádkou.
Trochu dlouhé povídání na to, že se vlastně nic nestalo, ale i tak veliké díky za všechno, co jsem měla šanci se u Vás na kurzu první pomoci naučit! Nebýt takovýchto kurzů, tak bych sice pomohla, ale rozhodně bych si v tom nebyla tak jistá a nebyla bych tak klidná, jako teď.
S pozdravem, Lucka H., 26. 7. 2017
V kategorii: První pomoc - dobré zprávy, První pomoc a urgentní medicína
Dotazy a komentáře