IPRK.cz – Blog

ilustrační foto z kurzu IPRK Zdravotník

Vždy nás všechny v IPRK potěší, když naše kurzy pomohou někomu v běžném životě. S laskavým souhlasem absolventky našeho květnového kurzu IPRK Zdravotník, Vám přinášíme její autentický příběh od dopravní nehody … třeba Vám její slova budou inspirací, zastavit u nehody, která nemusí vypadat na první pohled závažně.

A pokud byste i vy chtěli zvýšit svojí sebejistotu pro podobné krizové situace, rádi se s Vámi uvidíme na některém u našich kurzů první pomoci pro veřejnost.

Ahoj,

teď v květnu jsem v Praze absolvovala dvou víkendový kurz IPRK – Zdravotník. Ani by mě nenapadlo, že necelé dva měsíce od kurzu, budu svědkem dopravní nehody a přijde na opravdovou realitu. Při cestě na Sázavu se stala nehoda na nepřehledné křižovatce v polích a já s manželem jela kolem jen pár minut poté.

Zastavili jsme, i když to na první pohled vůbec nevypadalo katastroficky, viděli jsme jen jedno auto, co skončilo v poli. Když jsme vystoupili, viděli jsme ještě o kus dál další, převrácené na bok a spoustu rozbitého skla a rozházených plastů okolo. Můj muž tam hned utíkal, na našem autě jsme měli zapnuté výstražné světla. Já popadla lékárničku a mobil a utíkala za ním, po cestě jsem myslela na to, že si musíme vzít rukavice. Ty jsem už v poli zběsile hledala v lékárničce, našla a nasadila :-)

V prvním autě seděla mladá řidička, měla otevřené dveře a rozdýchávala, co se stalo, byla při vědomí, pouze na obličeji měla krvavý šrám, který netekl. Po oslovení se mnou komunikovala a řekla, že je v pořádku. Běžela jsem ke vzdálenějšímu autu, protože tam byl můj muž a já jsem mu chtěla dát rukavice. On už spolu s dalšími dvěma mladými muži, pomáhal vystoupit zraněnému řidiči přes vybité dveře v autě, byl dost vysoko od země, když bylo auto převrácené.

Jeden z pomáhajících vedle mě už volal 155 a slyšela jsem, jak vysvětluje kde jsme, kolik je tu aut a osob… atd. Já jsem se starala zatím o řidiče, měl rozbitou hlavu, odřenou ruku, tekla mu krev z pusy, hrozně se motal, ale komunikoval, měl strach o svou ženu, kterou jsme vůbec neviděli, zůstala pod ním, čili úplně vespod na tom boku, na kterém auto stálo.

Čelní sklo bylo vybité, volali jsme na paní, ozývala se. Chlapi jí opatrně pomohli ven, stěžovala si na ruku. Mezi tím jsem jen koukla na toho pána, zjistila jsem, že má vybitý zub nebo zuby o airbag, že nejde o žádný proud krve, na hlavě byla jen tržná ranka na zašití a ruku měl jen odřenou. Chtěl si vytahovat cigaretu a zapálit si, tak jsme ho okřikli, že vedle auta ať nekouří! Jelikož mu nic výrazně nekrvácelo a byl při vědomí, tak jsem si říkala, že bych mu jen dala sterilní čtverec, jako krytí rány na hlavě, ale nesedl si, motal se dál ve stoje, neposlouchal mě, dokud jeho paní nebyla venku.

Posadili jsme paní na zem, byla úplně bílá, při vědomí tak napůl, ruka byla pohmožděná v zápěstí a nemohla pohnout s ramenem, ramenní kloub měla níž než u druhé ruky. Starala jsem se o ni, jí jsem dala sterilní krytí na tržnou ránu v zápěstí, neteklo to, nemusela jsem to držet.

V tu chvíli jsem ještě říkala tomu klukovi, co předtím volal 155, ať volá znovu a řekne, že tu máme ještě paní. Ujistili jsme se, že nikdo jiný už v autě není. Řekla jsem, ať jde někdo zkontrolovat ještě tu první paní v první autě – jestli je stále o.k.

Zůstala jsem u té více zraněné paní, co chvilku jsem se jí ptala, jestli vnímá. Byla na omdlení, ale odpovídala mi, ptala jsem se jí, jestli se jí sedí dobře, jestli by si nechtěla lehnout, ale s tím ramenem by nebylo dobré hýbat, říkala jsem si. Chtěla zůstat tak, jak je. Ptala jsem se jí, jestli jí kromě ruky bolí ještě něco někde jinde, jestli jí není zima …

Chlapi zatím obstarávali jejího muže – řidiče, byl v šoku a pořád se coural okolo, chtěl jít nadávat té řidičce v druhém autě, která podle něj nehodu zavinila. Kluci ho přesvědčovali, ať nikam nechodí a nechá to na policii.

Můj muž si zaběhl do auta pro oranžovou vestu, protože se pohyboval okolo vozovky a chtěl dál hlídat toho řidiče, co nás moc neposlouchal. Zatím na něj dohlížel jiný kluk.

Já stále klečela u té zraněné paní. Vnímala. Zakryla jsem jí rozepnutou halenku, měla jedno prso úplně černé – jedna velká modřina od airbagu. Čekali jsme na příjezd záchranky, bylo to nekonečné!!

Jako první dorazili na místo hasiči ve dvou autech. Zmapovali vše během chvilky, bylo jich také víc než nás, takže se rozdělili a převzali dohled. Paní, kterou jsem hlídala, chtěli dát krční límec, ale ona to nechtěla, skučela bolestí, nechtěla hýbat s ramenem. Ptali se jí, jestli ji nebolí krční páteř, protože seděla schoulená, ale říkala, že ne.

Zeptala jsem se, jestli nás je ještě potřeba a když řekli, že ne, tak jsme šli a nečekali už na příjezd sanitky.

V autě jsem ještě vydesinfikovala ruku manželovi, protože se trochu řízl o rozbité sklo toho bouraného auta. Můj mozek i tělo fungovalo jako hodinky. Vzpomněla jsem si úplně na všechno, co bylo na kurzu řečeno …

Byla jsem překvapená sama ze sebe, že jednám tak v klidu. Když to totiž shrnu, tak na 2 havarované auta a 3 zraněné osoby jsme tam byli jen 4. Pár aut projelo kolem, ale nezastavilo.

Asi takových 15 minut po tom, co už jsme pokračovali dál v cestě, mi začalo být trochu „šoufl“, tak jsme zastavili, trochu jsem se prošla, nadýchala čerstvého vzduchu a pokračovali jsme dál. Litovala jsem, že to mám domů celkem daleko, jinak bych šla pěšky.
Doma pak moje první cesta vedla k velké štamprli slivovice – na ex :-)

Co bych teď zpětně udělala jinak? – co se týká postupu, ošetření asi ne. Jen do lékárničky jsem doplnila více rukavic, neměli totiž všichni, k dispozici a v poli po ruce byla jen moje autolékárnička, nikdo jiný ji asi sebou nevzal a pak už není čas pro ni běžet.

Každopádně jsem ráda, že sama o sobě vím, že jsem opravdu schopna pomoci. I kdyby někdo nebyl při vědomí, poradila bych si, věděla bych, jak zkontrolovat dýchání. Nabíhalo to v hlavě.

A příště raději vždycky zastavím třeba zbytečně než vůbec.

Tuhle zkušenost a zpětnou vazbu posílám proto, abyste měli radost ze své práce, jak je smysluplná a užitečná :)))

oc Vám ještě jednou děkuji a přeji krásné léto!

Lucie N. (absolventka květnového kurzu IPRK Zdravotník)

V kategorii: První pomoc - dobré zprávy, První pomoc a urgentní medicína