Zásahy našich absolventů

Vždy nás potěší, když se nám některý z absolventů našich kurzů ozve se zprávou o tom, jak v reálném životě poskytoval první pomoc. V případě souhlasu dotyčného pak uveřejňujeme tyto zprávy i zde na webu.

Právě schopnost a ochota poskytnout první pomoc v reálné situaci je to, co považujeme za největší přidanou hodnotu našich zážitkových kurzů první pomoci, oproti převážně teoretickým školením vedeným zpoza stolu.

Ahoj,

vím, že na kurzech vždycky říkáte, že obvykle se s tím účastníci setkají do 14 dnů po absolvování. Já jsem si na svoje zachraňování musela počkat 8 měsíců. :)

Dneska jsem šla na Hlavní nádraží za kamarádkou a na zemi u laviček ležel chlap (podle vzhledu bezdomovec). Už se začínal zvedat, okolo něj několik dalších lidí, tak jsem si říkala v pohodě, zase se zvedne. Nicméně jsem se stejně zastavila a chvilku pozorovala, jestli se teda s jejich dopomocí zvedne. Zkusil to sám, nešlo to, zase si lehnul a pak jsem si všimla loužičky krve u jeho hlavy. Hned mi naskočilo všechno, co jsem si kdy zkusila a naučila na kurzech.

:D První, co vytahuji: rukavice (normálně s sebou nosím i lékárničku - a to skoro vždycky a všude - teď zrovna jsem měla malou tašku, takže lékárnička zůstala doma - rukavice ale doma nenechávám nikdy) a opatrně pomáhám si sednout.

Chlap zjevně opilý, vedle něj se válí víno. Kontroluji ránu na hlavě - skoro to ani nekrvácelo, ale tak 5 cm to mělo. Tahám mobil, mačkám tlačítko appky Záchranka. A nic. Nespojí se.

Naštěstí se vedle mě objevuje slečna, která tedy volá sanitku. Pán nechce sedět na zemi, tak ho s pomocí jeho kolegů přesouváme na lavičku a čekáme na záchranku. Modré rukavice u všech spouští asociace na zdravotníka, takže dostanu min 5 dotazů, jestli jsem doktorka - takže ano, můžu potvrdit, že rukavice opravdu v ostatních vyvolají pocit profesionality. :D.

Po cca 15 minutách tedy přijíždí záchranka, ještě je nutno je trochu navigovat, čehož se ujímá přítomná slečna a "kolega" zraněného. Ještě zaslechnu, jak záchranář říká pánovi, že má štěstí, že se o něj staraly dvě mladé slečny a ubírám se směr schůzka s kamarádkou.

Trochu dlouhé povídání na to, že se vlastně nic nestalo, ale i tak veliké díky za všechno, co jsem měla šanci se u Vás na kurzu naučit! Nebýt takovýchto kurzů, tak bych sice pomohla, ale rozhodně bych si v tom nebyla tak jistá a nebyla bych tak klidná, jako teď.

S pozdravem, Lucka H., 26. 7. 2017

Ahoj,

když jsme na sobotním kurzu od Vás slyšeli (mimo jiné:-) ) informaci o tom, že nepravděpodobnější setkání s krizovou situací se odehrává cca do 14ti dní po absolvování kurzu, opravdu mě nenapadlo, že budu asi rekordman v rychlosti a budu poskytovat první pomoc hned následující den, tj. dnes.

Objevila jsem jako první cyklistu v bezvědomí, ležícího na silnici a díky Vám jsem mu poskytla vše, co bylo zapotřebí... včetně ochrany i svého zdraví - měla jsem v kapse balíček s rukavicemi od Vás :-)

Ten klid, se kterým jsem se o něj do příjezdu RZ starala a vědomí, že vím, co mám dělat, je k nezaplacení.

Takže ještě jednou díky, fandím Vaší snaze v práci s námi, Martina Veselá, 13. 2. 2016

P.S. Už mám v kapse další pár, člověk nikdy neví a ano, měli jste pravdu, fungují výborně nejen jako ochrana :-)

Ve čtvrtek se chystám na cvičení záchranných psů Search Patrol 2015. Přijedu na Hlavní nádraží a kupuji si jízdenku na vlak. Říkám si, mám ještě drobet času, proto navštívím stánek z rychlým občerstvením a kupuji si pivko do vlaku. Když konečně koupím pivko, mířím na nástupiště a vstupuji na eskalátory, přijíždím na nástupiště a vidím hlouček lidí.

Koukám, proč tam tak stojí... na zemi před nimi leží starší pán. Ptám se, co se stalo? Odpověď zněla: „Upadl na schodech a má něco s hlavou.“ Neváhám ani minutu a ptám se, zda volali záchranku? Odpověď z hloučku je, že ano.

Vytahuji jednorázové rukavice z mé taštičky přes rameno a zjišťuji stav pacienta, zmateně reaguje, tak prohlížím kde má jaké zranění. Poté vytahuji lékárničku z batohu, vyndávám obvaz s polštářkem a polštářek přikládám na ránu na hlavě. Koukám ještě na ruce, kde má drobné oděrky. Nechávám je být, nemělo cenu je jakkoliv zakrývat.

Za dvě minuty by mi měl odjíždět vlak a v tu chvíli slyším houkaní záchranky. Říkám lidem, aby šli posádce naproti, aby to našli rychleji. Jeden pán jde pro zdravotníky a já si říkám konečně jsou tady. Posádka je na místě, pána si přebírají a já v poslední minutě před odjezdem skáču do vlaku a odjíždím na cvičení.

David Havlíček, 10. 10. 2015

... při pondělním návratu z výcviku jsme se dostali jako první k dopravní nehodě dvou aut na silnici č. 12, kousek za Úvaly. Základní postup nám naskočil hned ... zajistit naší bezpečnost, minimalizovat rizika požáru.

Řidič Felicie byl v autě zaklíněn a dostat se k němu šlo až po odpáčení dveří u místa spolujezdce (klika, že jsem měl v autě páčidlo). Nebyl na tom moc dobře, takže jsme hlavně hlídali stav jeho životních funkcí a zajistili mu tepelný komfort. Řidič druhého auta byl zraněný jen lehce (nakonec ho ani neodvezla záchranka).

Jako další se na místo dostavila posádka středočeské záchranky, která se o pacienta starala až do jeho vystříhání hasiči. Transport řidiče do nemocnice zajistil policejní vrtulník.

Bohužel, jak jsem se zpětně dozvěděl, pacient po převozu do nemocnice podlehl svým vážným zraněním. I když to nedopadlo dobře, jsem rád, že jsme věděli co dělat, a nemuseli jsem tam jen bezmocně stát a čekat na příjezd hasičů. Příjemně mě, překvapila ochota pomoci od ostatních svědků nehody.

Tomáš Panský, předseda K-9 service, training & research, z.s., 6. 2. 2015

Ahojky,

no nečekala jsem, že hned dojde na Tvá slova, že účastníci vašeho kurzu první pomoci pak nějakou dobu narážejí na každém kroku na zraněné. Musela sem ujet přes 100 km a chybělo mi už pouze pár desítek metrů domů, abych byla svědkem srážky cyklisty a chodce. Ani bych snad nevěřila, že se dají tak snadno přivodit tak ošklivá zranění.

Tak jsem se rozhlídla a běžela pomoci. Jen jsem se tedy zarazila při diktování adresy dispečerce na záchrance, kdy jsem automaticky řekla "Kostelní" vzápětí jsem se opravila.

Cyklista byl na tom hůř, tekla mu krev z nosu a z hlavy (neměl helmu) a zůstal ležet. Měl zlomenou ruku a vyhozené rameno, tak jsem ho začala ošetřovat jako prvního. Byl trochu hysterický, ale byla jsem za to ráda, že alespoň komunikuje. Chodec byl potlučený, taky mu tekla krev a byl sedřený, ale pořád byl na tom lépe, než cyklista, tak jsem ho ošetřila jako druhého ... řeknu ti, že na to, že to bylo na „ostro“, tak sem byla nějak v klidu. Ale byla jsem ráda, když jsem viděla tu sanitku přijet.

Eva Desenská, 22. 12. 2013